“I believe in deeply ordered chaos.”

Francis Bacon

Tento fotografický cyklus je věnovaný pozorování a zkoumání přirozeného světa. Ve svých fotografiích se snažím hledat hlubší principy ovládající naši realitu, jako jsou přírodní zákony samotného vznikání, zanikání a stádií mezi nimi. Některé z těchto procesů se dají vizuálně znázornit, jiné lze vyjádřit pouze vědecky a o mnohých z nich stále nic nevíme. Věřím, že do jisté míry je to právě fotografie, která je jakožto exaktní médium vhodným ná-strojem k hlubšímu chápání. Vilém Flusser v jedné ze svých prací píše následující:

„Svět reflektuje sluneční i jiné paprsky, které jsou prostřednictvím optických, chemických a mechanických zařízení zachycovány na citlivých površích a jejichž výslednicí jsou technické obrazy. To znamená, že se zdánlivě nacházejí na téže úrovni skutečnosti jako jejich význam. Co se na nich vidí, zdánlivě tedy nejsou symboly, které by se musely dešifrovat, ale symptomy světa, jejichž prostřednictvím je možné svět, byť i nepřímo, shlédnout. Tento zdánlivě nesymbolický, objektivní charakter technických obrazů vede diváka k tomu, že se na ně nedívá jako na obrazy, ale jako na okna.“

Tuto danost fotografie je z mého pohledu velmi podstatné do důsledku následovat. Toho lze dosáhnout pouze tak, že podstata média zůstane původní, nepozměněná. I v minulém cyklu Vteřiny symetrie jsem takřka nepracoval s postprodukcí a retuší zasahující do originální podoby obrazu. Nyní jsem však chtěl jít formálně ještě o krok dál. Z tohoto důvodu jsem se obrátil k analogové fotografii středoformátového aparátu s políčkem negativu 6 x 6 centimetrů. Tento čtvercový poměr jsem se rozhodl dodržovat i u formátu veškerých fotografií. Zároveň jsem se snažil o redukování externích světel, s kterými jsem v minulosti výrazně měnil fotografovanou scénu. Jinými slovy jsem tvorbě vnitřně stanovil více (přirozených) mantinelů.


„Subjekt si uvědomil ztrátu moci, jež ho postihla kvůli technologii. Tuto ztrátu však povýšil na program.“

Theodor W. Adorno

První fotografií tohoto cyklu je Portrét pro Eadwearda J. Muybridge, což byl fotograf známý zejména pro své pohybové studie lidí a zvířat v čase. Velmi jsem se nadchl pro vzhled fotografických pozadí, která pro své záznamy používal. Jednalo se o přesnou čtvercovou síť (grid) opatřenou číselnou řadou v její spodní části. Rozhodl jsem se jisté aspekty tohoto pozadí transformovat a pracovat s ním jako s mým hlavním tématem. Tedy nikoli jako s pozadím, ale jako s objektem. Dalším artefaktem, se kterým dlouhodobě pracuji, je akvárium. Dříve jsem jej využíval spíše symbolicky, v tomto cyklu se však stává autonomním objektem, který je jakýmsi trojrozměrným pokračováním dvoudimenzionální čtvercové sítě na cestě k tvarům komplexnějším.


Grid:
1.    Soustava paralelních nebo vzájemně se křížících linií, které jsou pravidelně rozmístěné v prostoru.
2.    Síť linií, které se navzájem kříží a vytvářejí řady čtvercových nebo obdélníkových tvarů.

Oxford Dictionary

Čtvercový formát políčka negativu i formátu fotografie, čtvercová síť jakožto dominantní objekt zaznamenávaného obrazu. V této závislosti vzniká až bolestná přesnost, kterou nelze jinak než narušovat. O toto narušování mi jde především. Prvním příkladem byla záměna chronologické číselné řady, kterou využíval Muybridge, za posloupnost přirozených čísel (kdy každé číslo je součtem dvou předchozích). Tento vzorec je známý jakožto Fibonacciho posloupnost a je jedním z hlavních matematických vzorců nacházejících se v přirozeném světě. Takto vytvořený grid (mřížku) jsem vkládal do míst, která dle tohoto principu vznikají: květinové lány, borovicový les, ječmenové pole.

Dalším příkladem proměny vzorce bylo znázornění procesu zanikání – lysis, tedy rozkladu organických tkání. Rozpad je v tomto případě simulován pomocí hoření binární číselné řady (soustava nul a jedniček), vytvářením explozí nebo hledáním postupně mizejících čtvercových rastrů, které jsem nacházel.



„Nejúpornější myšlenkou je sen o zachycení kusu chaosu.“

Gilles Deleuze, Felix Guattari

Transformaci přesné sktruktury jsem se nejdéle věnoval při vytváření fotografie Grid 6 / Singularita. Změna stavu zde není věnována procesu rozkládání, nýbrž jeho (opačnému?) principu. Vznik nepřesnosti zde ilustruje stav samotné prvotní kreace. Oslava nerovnováhy, proměna dosavadního řádu, kreativní entropie – to jsou stavy, které se pokouším zaznamenat. Obdobné téma jsem chtěl ilustrovat i při tvorbě Icosahedronu. Postavit přesný geometrický tvar – komplexní platónské těleso – a následně jej použít pro vyvážený a symetrický fotografický obraz. Kde se ovšem v jeho středu bude dít pomocí lomu světelných paprsků cosi, co absolutně nejsem schopný kontrolovat.

Může se zdát, že jsou mé fotografie velice přesné, geometrizované až estetizované – a mnohdy ano, mám to rád. Každá z nich však (nikoli nutně na první pohled) obsahuje (a někdy ukrývá) tento nekontrolovaný a nekontrolovatelný bod.